Ladislav Karpianus: Kryštofův Vzdušný zámek jsem vymyslel ve snu
2.7.2010 | autor:
O čem se vám zdá, když spíte? A dokážete své sny ovládat? Pětadvacetiletý spisovatel a scenárista Ladislav Karpianus si díky snu splnil svůj sen. Napsal knihu, která je - zcela příznačně - celá o snění. Kryštofův Vzdušný zámek zanese své dětské i dospělé čtenáře do světa, kde stačí jen pár kroků k tomu, abyste se ocitli v jiném ročním období, kde místo sněhu padá šlehačka a místo vody teče limonáda. S jeho autorem jsme si povídali o „Kryštofovi" i o tom, jaké to je, být odpovědný za svou tvorbu. Kryštofův Vzdušný zámek je váš autorský debut. Jaký to je pocit držet v ruce své první „dítě"?
Je to zvláštní. Jako kdyby naklonovali vaše dítě a rozprodali ho do všech krámů s dětmi po celé České republice. Pokud mohu porovnat, není to tak intenzivní pocit, jako když třeba sledujete premiéru své divadelní hry. U ní víte, že když se nepovede, po skončení vám to dají diváci jasně najevo. Kniha je v tomto ohledu poměrně neosobní a přesto mnohem intimnější. Nikdo si vás s ní sice nespojuje, když ji vidíte v knihkupectví, ale když ji otevřete, čtete kus svého života, který dáváte všanc.
Jak dlouho jste na knize pracoval?
Přibližně tři roky. První půlku roku jsem jen sbíral nápady. Za druhou půlku jsem napsal první verzi, která posloužila i jako bakalářská práce na Literární akademii v Praze. Pak trvalo rok, než se kniha dostala k vydání a rok se pracovalo na různých úpravách. Musím říct, že některé byly opravdu drastické.
Jaký typ spisovatele jste? Ten, který si sedne a v tvůrčím zápalu napíše knihu téměř na jeden zátah, anebo čekáte, co ve vás uzraje, zapisujete si střípky a o knize dlouze přemýšlíte, než vůbec napíšete první řádku?
Jak kdy. Občas, když mě posedne nějaký hodně dobrý námět a já mám čas, tak zkouším hned psát. Jindy, jako v případě Kryštofova Vzdušného zámku, spíše ohledávám celé téma a zkouším, co všechno ještě unese a co ne.
Kdybyste měl ve stručnosti našim čtenářům sdělit, o čem vaše kniha Kryštofův Vzdušný zámek je, předat její hlavní myšlenku, co byste o ní řekl?
Řekl bych asi to, co říká popisek na zadní obálce knihy, protože i když se skládá jen ze čtyř vět, vymýšlel jsem je celý den. Pro spisovatele je nesmírně těžké nějakým způsobem hrnout nebo zestručňovat své dílo. Vždycky ho pak napadne, na co důležitého při tom hrnutí vlastně zapomněl.
Mohl byste tedy alespoň naznačit hlavní téma? A pokud ano, říct nám, v čem je vám blízké?
Kryštofův Vzdušný zámek jsem vymyslel ve snu. Jednou jsem se ve tři hodiny ráno vzbudil a začal si psát poznámky, ze kterých jsem byl naprosto nadšen. Možná proto je kniha hlavně o snění. Malý Kryštof se jednoho dne prosní do světa, ve kterém začíná tvořit. Nejdříve je tím okouzlen, ale později na něj začne doléhat i ta obrovská zodpovědnost z tvoření.
Máte vy sám s titulním hrdinou Kryštofem něco společného?
Nesu odpovědnost za svou tvorbu. A máme stejné příjmení. A to už je polovina celého jména, takže obrazně i polovina našich vlastností. V průběhu psaní jsem totiž začal zjišťovat, že Kryštof se skutečně stává jakýmsi mým alteregem. Není divu, vždyť se často říká, že autor se nejvíce vypisuje ze sebe samého u své prvotiny. U Kryštofova Vzdušného zámku se to potvrdilo a já to nechtěl zastírat, proto to příjmení.
Hlavní hrdina je srovnáván s Malým princem. Byl to váš záměr? V čem se mu podle vás podobá?
Záměr to v žádném případě nebyl! Malého prince mám hrozně rád, četl jsem ho, tuším, třikrát, pokaždé v různém věku a pokaždé mě nějak nově obohatil. Něco podobného jsem se snažil dostat i do Kryštofova Vzdušného zámku, ale spíše nevědomky než plánovaně. Chtěl jsem, aby kniha bavila děti, které zaujme především příběh a imaginativní svět Kryštofových snů, ale aby také oslovila dospělé svými narážkami na jiné knihy či filosofické spisy, hrou se slovy a přesmyčkami. Myslím, že Kryštofův Vzdušný zámek začal budit dojem novodobého Malého prince až s ilustracemi Petera Uchnára. Především s ilustrací obálky.
Jaké to je, psát pro děti? Liší se dětský čtenář od dospělého a v čem?
Děti jsou velmi specifickým druhem čtenáře. Často si všímají detailů a nelogičností, které z pohledu dospělého už nevidíte tak jednoduše. Žijí v nádherném světě, který nezná přetvářku. Pokud se jim kniha nelíbí, poznáte to hodně rychle. Když je ale kniha osloví, je to pro vás ten nejkrásnější dárek. Kryštof už má naštěstí několik takových dětských ohlasů, které mě hřejí ještě teď.
Přestože jsme říkali, že je Kryštof Vaše prvotina, není to tak úplně pravda. Co všechno již máte v literárním a vůbec uměleckém světě za sebou?
Na vysoké škole jsme založili tvůrčí skupinu Hlava nehlava, kterou vedla spisovatelka Ivona Březinová. Věnuje se především dětské tvorbě a napadlo ji zkusit s námi napsat několik sbírek a ty udat v různých nakladatelstvích. Tak vznikly tři sbírky, které jsme udali v Albatrosu a Knižním klubu. Vedle psaní knih mě ale oslovilo i psaní divadelních her, a to jak pro děti (napsal jsem pro ně vánoční pohádku s názvem Tadeášovy Vánoce), tak pro dospělé (spolu s Michalem Jaklem jsme napsali scénář sitcomu na divadle s názvem Let č. 321).
Když se bavíme o sitcomu, píšete také scénáře „nováckého" sitcomu Comeback. Jak jste se k tomu dostal?
Dostal jsem se k tomu čistou náhodou. Už si ani nepamatuji, kdo mě z Novy oslovil, já chvíli váhal, jestli to vzít, dříve jsem byl k psaní seriálů trochu skeptický, ale dnes toho nelituji. Dalo mi to mnoho zkušeností, které jsem pak zúročil v psaní dětského komediálního seriálu pro ČT s názvem Mazalové, který by měl být na obrazovkách někdy na začátku příštího roku.
Ve svých 25 letech máte slibně odstartovanou kariéru. Kam směřujete dál, jaké máte cíle? Máte nějaký nesplněný sen, kterého byste chtěl dosáhnout?
Asi jako každý umělec si především snažím udržet kreativní zápal. Nevím, co bych dělal, kdybych zjistil, že jsem „vyhořel". Přál bych si, aby se mé knihy prodávaly, aby se líbily co nejvíce lidem, a rád bych si také někdy v budoucnu, jestli bude vůbec příležitost, zkusil napsat scénář k celovečernímu filmu.
Blíží se prázdniny a s nimi dovolená. Budete ji trávit pracovně, nebo si dopřejete oddech? Nechystáte třeba další knihu?
Budu se snažit o oddech, protože v únoru chystám v nakladatelství Plus novelu pro dospělé s názvem ProDělej! a tuším, že už od září na textu bude spousty práce. Ale kdo ví? Třeba mě něco osloví a já tomu nebudu schopen odolat.
Dovolenou většinou tráví mnozí lidé s knihou v ruce. Jak to máte vy? Máte vůbec čas číst? A pokud ano, po jaké knize či typu knihy sáhnete nejraději?
Já s oblibou tvrdím, že nečtu vůbec tolik, kolik bych chtěl. Přečtu tak dvě až pět knih měsíčně, což je hrozně málo! Navíc se musím přiznat, že dříve, když jsem knihu otevřel, tak jsem ji dočetl, i když mě moc nebavila, protože i ze špatné knihy se toho dost naučíte. Dnes už mám v knihovně spousty knížek, které jsem dočetl jen do poloviny. Snad je to tím, že mám méně času, a když už mám volno, snažím se ho strávit u dobré knihy.
A na závěr ještě jedna zvědavá otázka. Jmenujete se Ladislav Karpianus, což není zrovna obvyklé příjmení. Je to vaše skutečné či umělecké jméno?
Karpianus je příjmení mé matky za svobodna a potažmo tedy i mého dědečka, ke kterému jsem choval velký obdiv. Jeho příjmení se mi vždycky líbilo, stejně jako se mi vždycky nelíbilo, že nesu po otci jak jméno, tak příjmení. Pojmenovávat děti podle rodičů bylo bohužel v osmdesátých letech hodně oblíbené. A tak jsem si ho změnil. Chvíli jsem kvůli tomu neměl přístup k bankovnímu účtu, ale po několika měsících už bylo vše prakticky při starém.
Kryštofův Vzdušný zámek už má i své divadelní zpracování. Tři krátké divadelní scénky naleznete zde:
Scénka č. 1
Scénka č. 2
Scénka č. 3: 1. část a 2. část
Autor: Redakce PZ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.