Cestování se psem: co je třeba vědět?

Morčata jsou velmi roztomilá, hodná a poměrně nenáročná zvířátka, která je možná i vzít sebou na cesty. Přeci jen potřebují určitou péči, která by jim měla být pravidelně dopřávaná.

„Slečno, měl váš pes někdy vyčištěné anální žlázy?“ zaskočil mě mladík pozorující mého psa, který zrovna pilně „sáňkoval“ po trávě. Zvláštní otázka, většinou pro „kontaktáž“ slečny postačí obligátní dotaz na to, kolik je hodin, říkala jsem si a nedůvěřivě jsem opáčila: „Vy jste snad veterinář?“ Mladík sice veterinář nebyl, ale s análními žlázami měl pravdu a jsem vděčná, že neprošel lhostejně kolem.

"Jéé, malá Lassie!" - Tak takové spontánní výkřiky jsou součástí mého života od doby, co jsem si pořídila psa. Není to, zdá se, ledajaký pes, je to šeltie neboli shetlandský ovčák - nepejskaři, které potkávám, též nazývaný "krásné štěňátko gólie", "malá liška" či "nádherný voříšek". Je to pes, který kudy chodí, všude okouzluje a šíří slávu svého plemene, ne neznámého, ale ne zase příliš hojného v našich luzích, hájích - a městských džunglích.

Plast. Ať se podíváme kamkoliv, je všude. Hmota, která je tvárná, lehká, odolná, nahrazuje přírodní materiály. Zdánlivě samá pozitiva. Jenže zjevně nám přerůstá přes hlavu. Hromady plastu rostou v našich bytech, následně pak na skládkách. Přibývá zplodin v ovzduší z výroby a recyklace plastu. Jak „voní" tavení plastu si můžete vyzkoušet sami: Položte igelitovou tašku mezi pláty z pečícího papíru. Vše chvíli přejíždějte žehličkou nastavenou na stupeň „bavlna". Doporučuji pracovat u otevřeného okna.

Jsou protivnější psi, nebo jejich páníčci? Krátce poté, co jsem si pořídila psa, narazila jsem na internetu na bouřlivé diskuze na téma: pes a jeho pán - zkáza vyspělé městské civilizace. Pejskaři v nich byli popisováni jako šílení fanatici, pro něž božstvo, v které bezmezně věří, představuje jejich protivný čtyřnožec, nevychovaný, neposlušný, nečistotný, neestetický, jedním slovem nemožný. Nechci tuto tezi vyvracet a přesvědčovat čtenáře o tom, jak skvělí psi jsou. Dnes a denně pozoruji ostatní pejskaře, co dělají či nedělají, sebe nevyjímaje, a chtěla bych popsat pár skutečných pejskařských prohřešků.

Drahé kameny provázejí člověka od nepaměti, již v dávných dobách jim lidé přisuzovali čarovnou moc. Ať už šlo třeba o sugesci, věřili, že mají kladný vliv na jejich zdraví, štěstí, osud, tedy na celý jejich život. Proto byl tak velký zájem o různé vzácné kameny, které zdobily snad každého. V nošení drahých kamenů se skrývala nejen touha po kráse, ale také přání pozitivně ovlivnit svůj osud.

Vůně čerstvě posečené trávy, jedna z nejkrásnějších vůní. Asi by se na tom shodla většina lidí. U jiných libých vůní by už patrně konsenzus nepanoval - ne každý má rád například vůni čerstvě vymalovaných zdí nebo vůni kávy. Ale ono ani s tou čerstvě posečenou trávou to nebude tak snadné. Ne pro každého je to příjemně dráždivé aroma - jako například pro včely.

Každý, kdo má doma psa nebo kočku, ví, že základem spokojeného a dlouhého života je správné krmivo. Kromě toho si taky musí mít pejsek či kočička s čím hrát, a od toho jsou tady gumové míčky, myši a spousta dalšího. Chovatelské potřeby, které by měl mít doma každý majitel jednoho z těchto dvou zvířat, by měly zahrnovat vše od krmiva, hraček, pelíšků po misky a přepravky.