Zvedají push-upky kromě poprsí i sebevědomí?
Trvalo mi, než jsem si přiznala, že v tomhle ohledu už nikdy nebudu „normální". Vždycky po čase jsem to zkusila znovu, jestli to přeci jen nepůjde. Vždyť ostatní s tím nemají žádný problém, tak proč já mám? Jenže - opravdu to nejde. Já push-up podprsenky a nesnáším a nebudu je nosit.
Co jsou to push-upky? „Podprsenky push-up, tzv. „pušapky" neboli česky zvedačky, jsou určeny především pro ženy s menšími až středními prsy. Jsou vyrobeny tak, že mají větší vyztužení než ostatní obyčejné podprsenky. Tyto podprsenky ňadra pozvednou a stlačí k sobě díky polštářkům umístěným v košíčcích a tím vzniká krásné a bujné poprsí. Vaše vnady zpevní a zakulatí, což Vám určitě zvedne sebevědomí."* Dle této definice nepochybně patřím do cílové skupiny a taková pořádná push-upka by mi měla zvednout sebevědomí. Jak je ale možné, že mi ho vždycky stlačí?
Proč mi push-up stlačí sebevědomí?
Vedla jsem s vyztuženými podprsenkami soukromou válku několik let. Dlouho jsem to brala tak, že pro menší prsa je vyztužená podprsenka nutnost, protože je n o r m á l n í a žádoucí usilovat o dojem větších prsou - a kdo to nedělá, je ortodoxní batikovaná přírodňačka, která na nějakou módu zvysoka kašle. Dlouho mi připadalo, že se ani jiná než vyztužená podprsenka koupit nedá. A čím menší číslo podprsenky, tím větší polštáře v košíčkách. Tak jsem tedy usilovala o dojem větších prsou - a škrtila se v tlačících push-up zázracích. Může vám však zvednout sebevědomí, že sama sebe navlékáte do mučicího nástroje? Že se necítíte dobře? Že jdete automaticky „s davem", aniž byste se ohlížela na to, jak se skutečně cítíte?
Ono je důležité klást si slavnou otázku králíka Bobka „a proč?" - pamatujete, jak se takhle ptal Boba, proč by měl ráno vstávat z klobouku. Stejně jsem se začala ptát sama sebe, proč mám předstírat bujné poprsí, když s tím svým nemám problém, jsem schopna seznamovat se s muži, aniž bych se musela vycpávat, také na zaměstnání, přátele, ba ani na členství ve včelařském svazu to nemá vliv. Tak tedy proč? A zvlášť proč v případě, když je to tak nepohodlné?
Naštěstí nejsem typ, který by byl ochoten pro (domnělou) krásu příliš trpět, takže v momentě, kdy jsem objevila jednovrstvé (nevycpané) sportovní podprsenky, jsem se rozhodla nebýt už více „normální" a „škrtičky" jsem rychle vysídlila na dno prádelníku. Brala jsem to však stále jako velké světonázorové nakročení směrem k batikovano-pletené hipísačce, takže jsem se tím ani nechlubila kamarádkám. Ale zase jsem mohla volně dýchat (doslova) a bezprostředně po příchodu domů mohla dělat jiné věci než si ze všeho nejdřív rozepnout tu zpropadenou podprsenku. Mohlo by se zdát, že jsem měla vyhráno.
Novodobí škrtiči a kozatá zvířata
A pak, v době nedávné, jsem objevila instruktážní videa, ve kterých Helena Konarovská, velmi osobitá majitelka několika butiků se spodním prádlem, vysvětluje, jak si správně vybrat podprsenku. Čtenářky a čtenáři blogu jménem Módní peklo, o kterém jsme psali v jednom z minulých článků, vědí, že větší než malé množství českých žen si podprsenku vybrat správně neumí: většinou mají moc velký obvod a malé košíčky, prádlo pak neplní svou funkci, vzadu mají zapínání pomalu na lopatkách, ne-li za krkem, vpředu jim poprsí přetéká přes okraje košíčků. Případně se jim ještě ramínka krutě zarývají do ramen. Záda bolí. Kdo si jednou koupil opravdu dobrou podprsenku, která sedí a drží, už na sebe nevezme jinou. Tedy když jsem zhlédla ona videa, zahlodaly ve mně pochybnosti: co když jsem si celou dobu vybírala špatné vyztužené podprsenky? A vydala jsem se do obchodu paní Konarovské zkusit, jestli bych přeci jen nemohla být normální a zároveň se cítit pohodlně a vytvářen onen obligátní dojem bujnějších ňader.
Měla jsem v úmyslu koupit si speciálně vykrojenou podprsenku určenou do hlubších dekoltů. V obchodě mě šokovalo, že paní majitelka všem ženám bez rozdílu tyká. Co se mi na zmíněných videích zdálo veselé a vtipné, naživo bylo spíše nepříjemné. Když jsem konečně vystála frontu na kabinku a oblékla se do podprsenky, která stála víc než nová tenisová raketa, kterou jsem si koupila chvíli předtím, nekonalo se to, co jsem čekala. Tahleta úžasná podprsenka škrtila a tlačila také!
Chvíli mi trvalo, než jsem byla ochotná to vůbec začít chápat. Že žádné podprsenkové vykoupení a žádná varianta „zároveň IN a zároveň PŘIROZENÁ" pro mě prostě neexistuje. Ještě jsem vyšla z kabinky k velkému zrcadlu, takže mě zároveň obhlédly další nedočkavé zákaznice. „Kočka! A ještě můžeme přidat, ještě máme s větším vyztužením!" svádí mě paní Helena. „Ale to už bych pak ani nebyla já..." chabě odporuji a říkám si, co tady ksakru vůbec dělám?! „Ale prosím tě, chlap, když sundáváš podprsenku, už ani nevidí, ani neslyší, tak co." Několik dam se zasměje. Odpotácím se do kabinky, abych to už měla za sebou. Asi jsem se měla zeptat „A proč, Bobe?", ale nenacházím v sobě dost donkichotství. Když jako v mrákotách opouštím tuto prádlovou svatyni, ještě slyším, jak se paní Helena začíná věnovat další zákaznici, asi sedmnáctileté dívce, která si v doprovodu maminky přišla koupit nové plavky: „Tak my chcem bejt kozatý zvíře do plavek, co?"
Cítit se v podprsence dobře
Tato podprsenková příhoda měla za následek jednu věc: začala jsem o svém postoji k push-upkám mluvit. A co se nestane - nasadím kamarádce brouka do hlavy, protože jí také přijde nepohodlné se škrtit ve vyztuženém prádle - a také si vlastně připadá divně, když se tím zkresluje její skutečná postava, která snad není à la Pamela z Pobřežní hlídky, ale je přirozeně krásná a souměrná. O pár dní později obdržím sms zhruba tohoto znění: „Tak si jedu v novém příjemném oblečku tramvají a cítím, přesně, jak´s říkala, že to jsem já :) Když se mimoděk dotýkám rukou oněch partií, je to příjemné a fajné - moje tělo, žádné deformující a izolující a stlačující výztuže! Je to pro mě mega zážitek a prožívám teď ten rozdíl - malá prsa a cítit se dobře, ať to vypadá, jak chce, vs. malá prsa a cítit se sevřeně a přiupraveně a efekt sporadický. To první je úplně jiné kafe! A je to nějak o tom, vážit si sama sebe, jaká jsem."
Kozatá zvířata ať si zůstanou kozatými zvířaty, ale my už máme, co se podprsenek týče, skutečně jasno. A jediná „zvedačka", po které já toužím, není push-up podprsenka, ale perfektně provedená taneční zvedačka jako z Hříšného tance.
* citováno z e-shopu Emanuela.cz
Hana Kačerová (více o ní zde)
Foto: Michal Fořtík
Autor: Hana Kačerová
