Myslíte si, že neumíte kreslit? 5 lží, které vám brání začít (a proč samouka často selže)

Každému z nás alespoň trochu záleží na tom, co si o něm lidé myslí. Je, ale dobré se tím vždy řídit? Jak důležitý je právě pro vás názor okolí na vaše chování, myšlení či styl oblékání? Mnohdy se díky radám blízkých můžeme poučit, ale přeci jen, zrovna tady platí více než kde jinde - všeho s mírou! Takže pokud právě vám někdo z vašeho okolí řídí váš vlastní život, je dobré právě teď říci stop a začít se řídit podle sebe.

Je druhý měsíc poté, co nastoupily děti do školky po prázdninách. Nastoupily nové děti, i ty, které už do školky chodily. Jejich chování mě inspirovalo k napsání tohoto článku. Mám totiž pocit, že ve většině rodin je dítě středobodem vesmíru, kolem kterého se vše točí: máma, táta, babička, dědeček, případně starší sourozenci. Jako by existovalo nepsané pravidlo: být k dítěti hodný a vše řešit po dobrém. Opravdu je ale tohle pravidlo užitečné?

Co můžeme či nemůžeme u svých dětí ovlivnit výchovou? Chci se vámi podělit o povídání s jednou maminkou - potkaly jsme se na dovolené a vyprávěla miě o svých třech synech, kteří jsou dnes ve věku sedm, deset a dvanáct let. Společně jsme se zamýšlely nad tím, jak se který dokáže projevit a postarat se sám o sebe. Její zkušenosti by mohly být mnohým maminkám prospěšné.

Možná to znáte z vlastní zkušenosti - na jedno vaše dítě stačí trochu zvýšit hlas a už se rozbrečí a s druhým nezamává ani křik, který je slyšet až u sousedů. Nedávno u mě byla na konzultaci jedna klientka s problémem, že ji její rok a půl starý syn neustále kouše i přes opakované vysvětlování, že se to nedělá. Se starší dcerou problémy nikdy nebyly, naopak od ní tehdy všichni vyzvídali, jak to dělá, že má tak hodné dítě. Paní je od povahy mírná, nemá ráda konflikty ani na někoho zvyšovat hlas, či dokonce křičet. Jenže na syna vlídnost a domluva nezabírá. Co s tím?

Tento článek chci věnovat češtině a pokusit se na tento jazyk a jeho literaturu podívat jinak než pouze kriticky. Mnoho lidí a možná i vy sami můžete mít pocit, že úroveň češtiny upadá a že dnes už nikdo pomalu nemluví spisovně. Jsou ovšem momenty v naší literatuře a vlastnosti češtiny, na které můžeme být právem hrdí, a to bez ohledu na to, jaká je v současnosti úroveň našeho jazyka.

Stále více žen se v současnosti dostává do situace, která si žádá brzký návrat z mateřské dovolené do zaměstnání. Týká se to žen s dobrou a zajímavou pracovní pozicí i maminek samoživitelek. V takových chvílích tedy stojí rodiče před závažnou volbou. Chůvu nebo mateřskou školku

Důvodů, proč si pořídit dítě až v pozdějším věku, může být celá řada. Ekonomické, kariérní, než najdeme toho pravého apod. A taky touha „ještě si užít život". Mnohé z nás totiž žijí v zajetí stereotypu, že když se narodí dítě, všechno příjemné končí a z nás se stanou otrokyně malého prcka, které na nějaký "svůj" život mohou už navždy zapomenout. Musí to opravdu takto být?

Co má rodič dělat, když ho dítě nechce poslechnout, jak silná má být reakce? V minulém článku jsem psala o tom, že jsme jako rodiče tak trochu zapomněli na to, že by děti měly poslouchat. Co to ale vlastně znamená, koho nebo co by měly poslouchat? Jak ono to s tím posloucháním vlastně je?