Konec probdělých nocí! Co dělat, aby vaše dítě usínalo samo?

2.12.2011 | autor: Redakce PŽ

Konec probdělých nocí! Co dělat, aby vaše dítě usínalo samo?Jste rodičem malého děťátka a pořád ještě k němu v noci několikrát vstáváte? Jednou podat vypadnutý dudlík, podruhé pochovat a donést Sunar, pak zase chytit za ručičku a počkat, až děťátko usne. Je to pořád dokola. Výsledek je, že vy se pořádně nevyspíte a děťátko nemá žádný režim.

Naštěstí všechno v životě je relativní a se vším se dá pracovat a měnit to. Musíte být pro to ale pevně rozhodnutí. Pokud si totiž nejste 100% jistí, že danou situaci změnit chcete, tak se do níže uvedeného raději ani nepouštějte. Změnu by se vám s největší pravděpodobností vůbec nepovedlo zrealizovat.

Pokud jste ale došli k názoru, že noční vstávání k vašemu dítěti už opravdu přesahuje rámec vaší tolerance, směle do toho! Poradíme vám, jak na to. A jak to tedy celé udělat? Existuje řada teorií a návodů. Mně se však osvědčila jediná. Pokud chci, aby se moje dítě chovalo jinak, musím se nejprve začít chovat jinak já. (A to platí nejen v tomto případě, ale úplně v každém.)


Proč k dítěti v noci vstáváme?


V prvé řadě nezapomeňte na jeden zásadní fakt, a to ten, že vaše děťátko po vás bude vyžadovat vše, na co jste si ho naučili, a to se vzrůstající tendencí. Pokud například své šestiměsíční dítě uspáváte způsobem, že sedíte nad postýlkou a držíte jej za ručičku, dokud neusne, a pak potichoučku prcháte pryč, vězte, že časem budete muset vstávat a držet dítě za ruku i během noci.

Dítě si totiž navykne na určitý způsob usínání a je časem schopno usnout jen za těch podmínek, na které jste ho naučili. Pokud se tedy v noci probudí a je naučeno usínat samo, jen se převalí a usne tak, jak je zvyklé. Pokud je ale navyklé na usínání s vaší rukou nebo třeba s dudlíkem v puse, neusne dřív, dokud to nedostane. Odnaučování těchto zlozvyků je trochu náročnější, ale lze to. Proplakané noci nespokojeného děťátka jsou výsledkem vaší práce a vy jediní jste schopni toto změnit.


Jak probíhá odnaučování?


Pokud dítě uložíte ke spánku bez jakékoli pomůcky a ono pláče, vy v sobě musíte mít dostatek síly na to, abyste pomůcku dítěti nedali, a to tak dlouho, dokud se dítě samo neunaví a neusne. Většinou do stádia opravdu pevného rozhodnutí dospějete v okamžiku, kdy si na vlastní kůži zažijete, že tak, jak to bylo doposud, už to dál skutečně nejde, a že spánek prostě potřebujete. Spánek je holt jedna ze základních podmínek života, stejně jako třeba dýchání.

Pokud dáte dítěti v tomto procesu cokoli jiného, abyste mu tak nějak „ulehčili", zakládáte si na nový zlozvyk. Délka odnaučování je různá, ale rozhodně je v řádu dní. Mimo jiné závisí na míře vašeho pevného rozhodnutí. Pokud je z vaší strany rozhodnutí naprosto jasné, dítě to velmi brzo ucítí a samo uzná, že hodiny pláče k ničemu nevedou, že s vámi prostě nehne, a bude tudíž výhodnější jít raději spát. Pokud vy tento tlak vydržíte, dítě je opravdu schopno se naučit prospat celou noc, aniž by vás k tomu jakkoli potřebovalo. Vždyť je to přeci přirozené!

Případný nezdar celé změny bude zapříčiněn tím, že právě vy jste nedokázali dotáhnout věc do konce.

Nepříjemná chvilka proti dlouhodobé spokojenosti


Pro někoho může znít docela drasticky, že by měl nechat děťátko plakat. Ale nezapomeňte, že se na celou situaci musíte podívat z dlouhodobého hlediska. Co je pár hodin byť intenzivního pláče oproti měsícům proplakaných a probdělých nocí? Není spíš drastické nenechat sebe i své dítě vyspat ? Navíc po celou dobu tohoto procesu mu budete někde nablízku.

A nebojte se, neděje se nic zas tak dramatického. Vy sami takové odvykání či přeučování také znáte. Stačí, když se například mění čas, a vy musíte vstát o hodinu dříve či později. Jeden den změnu vnímáte, druhý den už méně a třetí den už ani nevíte, že ke změně došlo.

Děťátko si odvyká stejně tak jako vy, jen to dělá po svém. Na celou situaci ovšem kouká jen z krátkodobého hlediska. Ten dlouhodobý náhled, že totiž změna situace bude obrovsky výhodná pro vás všechny, vidíte jen vy a vy k tomu musíte vaše dítě dovést - od toho jste přece rodič! Ono vás k tomu potřebuje, a proto vás také má.

Tak vám přeji úspěšné odnaučování a mnoho prospaných nocí


Alena Budařová (více o ní zde)

Autor: Redakce PŽ

Facebook Vybrali SME Linkuj Google

Mohlo by Vás také zajímat:

Zpět
Komentáře
Vložit nový komentář
Hodnocení: 0
Vložil: okoun Registrovaný | 2011-12-02 14:10:02
Diky za skvely clanek, je to hodne povzbuzujici v me momentalni situaci! Tesim se na dalsi Vase clanky! (nevyspala) ctenarka Martina
Jméno:
Komentář:
Ověření:

© ISSN 1804-106X - online magazín Praktický-život.cz.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího bez souhlasu zakázáno.