Na lásku se čekat oplatí!
Nikdy jsme neměla štěstí na muže… Bylo mi už za měsíc 40 a už několik let jsem nikoho neměla. Myslím, že jsem se nikomu nedokázala pořádně otevřít už od svého prvního velkého zklamání. Svůj první vážný vztah jsem měla, když mi bylo 18. Hluboce jsem se však zklamala a pak jsem si vlastně nikdy nedokázala najít někoho, s kým by to víc klapalo…
Věděla jsem, že problém je, že se hodně bojím, že se nedokážu otevřít a znova někomu důvěřovat. Chtěla jsem se někomu otevřít, ale myslela jsem, že se to stane prostě nějak samo… Dnes však už vím, že štěstíčku se musí jít tak trochu naproti a je potřeba na sobě tak trochu makat.
Bohudík, sice pozdě, ale přece, jsem si to uvědomila. A krok po kroku jsem začala sama se sebou vědomě pracovat. Uvědomila jsem si, že se nemám čeho bát, že nemám, co ztratit ale jenom můžu něco získat, ale hlavně jsem přišla na to, že ten nejdůležitější vztah jaký mám, je ten který mám sama k sobě. Zjistila jsem, že jsem šťastná sama v sobě, začala jsem se těšit ze života samotného a věděla jsem, že když se nějaký muž objeví, bude to už jenom třešinka na dortu.
A přesně v tomto čase jsem potkala Honzu. Měli jsme ve firmě vánoční párty, on byl nový a já jsem si ho hned všimla! Povídaly jsme si celý večer. Láska na první pohled. To co nás spojilo je, ale hodně netradiční. Bylinky, oba dva jsme nimi úplně fascinovaní… sbíráme je, sušíme, vyrábíme různé čaje ale taky bylinné masti.
Honza je mužem mého života už 11 let. Po půl roce jsem otěhotněla a dnes už máme krásné 10- leté dvojičky a pořád se milujeme každým dnem víc a víc. Láska nepozná hranic, proto nezoufejte, někde tam na vás čeká!
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.