Jak vznikají pravopisné normy
Živý jazyk se neustále vyvíjí. Abychom mohli říct, že se jedná o jazyk a ne například o nářečí, musí být ukotven jazykovou normou. Za normu se považuje kolektivní, ustálené a závazné užívání jazyka. Je například výslovnostní či tvaroslovná norma a dle této normy se pak výslovnost "pívo" či spojení "mohl by jste" místo "mohl byste" považuje za nespisovné. Je ovšem možné, že pokud se tyto tvary rozšíří na celé naše území a bude je užívat většina, budou jednou kodifikovány a stanou se spisovnými.
Nicméně norma sama o sobě nestačí, potřebuje být uzákoněna ve formě kodifikace, souboru pravidel, které se v průběhu času aktualizují. V konkrétní podobě určitě všichni dobře známe alespoň jednu kodifikační příručku, a tou jsou Pravidla českého pravopisu.
Skokový vývoj jazyka
Norma se vyvíjí postupně a kodifikace ji vždy s určitým zpožděním zachycuje "ve skocích". V tomto období je pak celá veřejnost informována médii o tom, jaká uzákonění změn se ve spisovném jazyce chystají.
Pokud jde o vývoj jazyka, nejrychleji se vyvíjí slovní zásoba. Odráží nejbezprostředněji život národního kolektivu. Každý den jsou nutná nová pojmenování nových skutečností, souvislostí, a tak vznikají odvozeniny, neologismy (nová slova), či nová spojení slov. Během posledních dvaceti let jsme svou slovní zásobu hodně obměnili vlivem společenských změn. Přestali jsme používat pojmenování jako třeba pětiletka, třídní boj, diktatura proletariátu, třídně rozdělený svět a čelem k masám a začali používat nová spojení jako tržní ekonomika, demokratické zřízení, finanční úrad či akciová společnost.
Čeština má kromě Pravidel českého pravopisu ještě jednu užitečnou příručku a tou je Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Tento jednosvazkový slovník pro veřejnost vyšel poprvé v roce 1978 a přestože byl velmi žádán, další vydání bylo připraveno až v roce 1994. Příčinou byl, z dnešního pohledu nepochopitelný, zákaz stranického vedoucího lingvistiky vydat slovník.
Inspirativní francouzská péče o jazyk
Mám ho doma a mám ho ráda, nejenom ke své práci, ale ráda si jím někdy zalistuju a jen tak projedu očima pár stran. Koupila jsem ho v Librexu, kde se krčil sám mezi ostatními, již odbornými knihami. Když jsem ve Francii, vždy mě fascinuje, kolik mají slovníků francouzštiny. Larousse, Robert, na CD-Romech, s obrázky. Je možné je koupit téměř kdekoli a v knihovnách jich stojí celá řada.
Chtěla bych mít jednou taky takový slovník češtiny, s obrázky a s CD-Romem. Abych tak, jak se se samozřejmostí jedním kliknutím v počítači podívám na vazbu slovesa s předložkou ve francouzštině, mohla podívat, zda je správně spojení "kdo s koho" či "kdo z koho" a proč v českém slovníku. Aby péče o český jazyk nebyla akademickou záležitostí, ale patřila ke všednímu standardu tak, jako k němu patří třeba mobilní telefon.
Jana Janáková (více o ní zde)
Autor: Redakce PŽ
