Kam v zimě za pohybem?
Říká se, že v zimě je nejlepší zalézt si za pec, nevystrkovat nos na mráz, aby se člověk nenastydnul. Zimní čas s dlouhými večery přímo láká si v klidu vychutnávat dobré jídlo, různé pochoutky a pohodlně se zaklubat v křesle a koukat na televizi, číst knihu, vykládat si s přáteli nebo si psát na různých sociálních sítích. Ale co pohyb?Nemůžeme právě pohybem předcházet různým zdravotním neduhům a eliminovat následky konzumace pochutin, které hlavně ke konci roku patří tradičně na náš stůl? Co takhle krátké procvičení po ránu? Většina z nás si pro lepší vstávání pouští hudbu, která se nám z nějakého důvodu líbí, působí na nás a my? Spontánně reagujeme a tančíme.
Někteří vycházejí z domu na poslední chvíli, aby měli možnost se aspoň trochu proběhnout ve snaze chytit spoj do práce. Je pravda, že když jsem jezdívala dopravními prostředky (a nebyl to zanedbatelný čas - někdy i 40 minut), využívala jsem tuto dobu ke cvičení.
Jak využít čas v dopravních prostředcích
Vlastně jsem prováděla ta samá cvičení, kterými většinou končí hodiny ve fitcentrech, a to posilování břišních a hýžďových svalů. U těchto jednoduchých cviků, kdy prostě zároveň stahujete svaly na přední i zadní straně pánve, chvíli vydržíte v zatažení - ale jen dotyčných svalů, dech nedoporučuji zadržovat, ten potřebujete naopak pravidelný, po několika vteřinách povolíte a znovu celé zopakujete třeba dvacetkrátkrát cestou tam a dvacetkrátkrát na cestě zpátky. Když si vzpomenete aspoň dvakrát do týdne, uděláte pro svou postavu velmi přínosnou věc a ve srovnání s tělocvičnou ušetříte čas i peníze. Cvik je ideální provádět vsedě, když máte fixovaná záda, a správné provedení cviku je zřetelné, protože se při současném zatažení břicha i zadečku tělo mírně nadzvedne. Já jsem ho ale později v pohodě zvládala v přeplněné tramvaji, kde bylo potřeba se držet závěsných madel a mohla jsem zároveň posilovat i paže. V zatáčkách a při brzdění to byla lahůdka, při níž máte možnost vyzkoušet, jak jste s tréninkem daleko, a jak silné paže udrží zpevněné tělo. Navíc takové life-podmínky vám nevytvoří žádné fitcentrum.
Hurá do bazénu
Ještě mám dobrou zkušenost v zimě pro ty, co mají rádi vodu. Jedná se o krytý bazén. TRen totiž jednak zeje v tomto čase prázdnotou, v prosinci dokonce jezdíte na tobogánu sami a pohodlně si zaplavete, často je dostatek místa na pinkání s míčem, při němž se hlavně ve výskocích nad hladinu velmi dobře trénují svaly nohou. Je známo, že ve vodě jsou svaly přirozeně uvolněné, proto získávají na oblibě různá cvičení ve vodě. Můžete si pak dopřát i parní lázeň na prohřátí, která vaším svalům uleví, zvlášť když venku teploty klesnou pod bod mrazu. Jestliže máte navíc z bazénu výhled například na kopec se sáňkujícími dětmi a vy se procházíte v plavkách kolem zasněžených oken, má tato atmosféra taky něco do sebe.
Lyže pomáhají řešit problémy duše
Ve své praxi jsem si ověřila, že někdy s uvolněním těla, jeho relaxací, nebo při pohybové aktivitě, může dojít ke zprůchodnění některých drah v těle. Zdůrazňuji, že nemám na mysli aktivity prováděné přes bolest, v podstatě do vyčerpání organismu (viz. článek I pohyb může být drogou), ale pohyb přiměřené intenzity, schopný rozproudit tělo, čímž některé zablokované informace mají možnost doputovat na své místo, kam patří, a člověku se uleví. V životě to mám vyzkoušené. Jestliže dlouho sedím a přemýšlím a jsem zaseknutá v řešení nějakého problému, je dobré vstát a dát do pohybu tělo a někdy to zafunguje, že najdu nové řešení nebo uvidím jiné možnosti, jak postupovat. V těchto akutních případech pomáhá procházka na čerstvém vzduchu, ale v zimě právě máme šanci zvolit ještě lepší variantu. Touto variantou jsou běžky nebo ještě lépe lyže, které jsou přímo ideální k zapojení celého těla (a při relaxační variantě i malých svalů kolem páteře a pánev), které normálně při chůzi ani nepoužíváme, a kde je tedy pravděpodobné, že se proud zablokovává často. Přestože by to možná mnozí nečekali, právě lyžování je jednou z možností, jak ulevit tělu a duši současně. Lyžařská střediska jsou v nádherné přírodě a tato kulisa je nezanedbatelnou součástí terapie.
Tenis nejen pro zkušené
Ještě chci zmínit jednu pohybovou aktivitu pro zimu netypickou, která je opředena mýtem, že je jen pro velmi nadané, nebo pro ty, co už to umějí. A to si troufám trochu zpochybnit. Nevím, jestli tušíte, že mám na mysli tenis, který se dnes dá bez problému provozovat celoročně a určitě se při něm nebudete nudit, zvlášť když ho neumíte. Co je na tenisu pro mě kouzelné, že na druhé straně vidíte svého spoluhráče, s kterým, abyste si zahráli, potřebujete zkoordinovat tělo tak, aby prodloužena ruka, tedy raketa, dopravila míček na druhou stranu - zpočátku jakkoli.
Pro mě ta výzva byla tak silná, že jsem se ve svých 32 letech začala sama tenis učit. Je pravda, že jsem tomu tlaku "na kurt se může, až když to člověk umí" tehdy také podlehla, a rok jsem měla za spoluhráče velmi trpělivou zeď. Ale dnes, když mě požádala kamarádka, jestli ji tuto hru naučím, vzala jsem ji rovnou na kurt a myslím, že jsme si to obě užily. Já jsem s její hrou byla po měsíci spokojená a postupně jsme zkracovaly časové intervaly, v nichž jsme si míček přes síť vyměňovaly.
Takže vy, kterým nevadí, jak u toho zpočátku vypadáte, a máte chuť si vyzkoušet hru, která je - když nemíříte na žebříček ATP - především o spolupráci a výzvách, neváhejte a jděte to zkusit. Možná sami sebe překvapíte, jaký pocity uspokojení vám přinesou vydařené míčky na druhé straně hřiště.
Irena Hubálková (více o ní zde)
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.