Západ Spojených států: pouště, hory, prales, stometrové stromy a divoký oceán. Jak naplánovat cestu?
Západní třetina Spojených států amerických je láska na celý život. Abyste si pořádně vychutnali vše, co nabízí, budete potřebovat pár měsíců. Ale jestli je máte a k nim našetřeno několik průměrných platů, tak neváhejte.
Není to totiž jen Yosemitský národní park, San Francisco a Los Angeles, ale také brutálně horké Death Valley s barevnými panoramaty a solnými pláněmi, divoké pobřeží Tichého oceánu s nejvyššími stromy na světě Sekvoji vždyzelenými (Redwood), u jejichž paty si budete připadat jako trpaslíci, pouštní Utah s fascinujícími kamennými útvary v národních parcích Arches, Bryce Canyon či Capitol Reef, nedostižný Grand Canyon, Yellowstone plný sopečné aktivity a divokých bizonů a mnoho dalšího. Jestli je příroda váš šálek kávy, budou vám oči přecházet a uštvete fotoaparát.
Jak to tedy vše procestovat a užít si to na maximum?
Zaprvé, budete potřebovat auto. To si v USA bohužel už nemůžete koupit bez adresy, na kterou byste si ho mohli registrovat, takže nejspíš nezbude, než si ho půjčit. Bez auta to ale nejde, protože hromadná doprava v USA je velmi omezená. Tak najděte nejlevnější půjčovnu (vybírat můžete např. z Alamo, Hertz, Enterprise či National) a ušetřete na všem ostatním.
Zadruhé, včas si zarezervujte ubytování. Pokud chcete jezdit hlavně po národních parcích a nechcete do parků každý den dojíždět z příliš velké dálky, můžete bydlet přímo v parku: buď v chatách (říká se jim lodge), nebo v kempech. Chaty jsou ale velmi drahé a mají omezenou kapacitu, takže většina návštěvníků zůstává ve stanech. A co znamená rezervovat včas? Ideálně rok až půl roku před pobytem, pokud chcete mít úplnou jistotu, že si budete moct vybrat přesně ten kemp, který chcete.
Existují tři druhy kempů. Národní, státní a soukromé. Národní jsou zpravidla umístěny nejvíce v srdci parků a jsou levnější, ale zase mají primitivnější vybavení – jen někdy mají sprchu, většinou nikoliv. Soukromé jsou nejlépe vybavené, nejdražší a většinou nejdále od srdce parku, takže je třeba několik desítek kilometrů dojíždět. Státní jsou ve všech ohledech někde uprostřed. Každopádně jsou státní kempy nejdříve rozebrané, takže pokud máte zájem o ty, je třeba rezervovat včas.
Pokud se Vám to nepovede, existuje ještě jedna šance. Většina národních kempů nabízí část kapacity systémem „first come – first served“. To znamená, že tato místa není možné rezervovat předem, ale připadnou tomu, kdo ráno dřív přijede. V populárních parcích v hlavní sezóně jsou tato místa často pryč už v brzkých dopoledních hodinách, ale pokud cestu připravujete na poslední chvíli a jste trochu hráči, také je to možnost. Velmi užitečné informace o národních parcích včetně národních kempů jsou na stránkách parkového servisu a rezervace národních kempů se provádějí centrálně přes tyto stránky. Typy na státní a soukromé kempy je nejlepší hledat v průvodci.
Zatřetí, nepodceňte počasí. I některé pouštní parky umí být v noci pěkně chladné. Například Joshua tree national park v Kalifornii je už na jaře velmi příjemný na procházky v triku a kraťasech přes den, ale v noci teploty mohou klesnout až skoro k nule. Ještě větší překvapení může přichystat Grand Canyon. Sestup k řece Coloradu je v létě o úžeh, ale především na severním okraji kaňonu můžu i v létě v noci mrznout.
Začtvrté, nejděte jen po známých jménech. Jasně, Yosemitský národní park, Yellowstone i San Francisco jsou fenomenální. Ale byla by škoda vynechat skalní úžiny v národním parku Zion, pohádkové vodopády v indiánského lidu Havasupai (osada se jmenuje Supai), 300kilometrový útes Capitol Reef, který se mormonským osadníkům milosrdně postavil při jejich cestě na Západ, nebo třeba deštný prales Olympic u Seattlu, ve kterém si budete připadat jako na exkurzi ve Středozemi.
Tak pokud jen trochu můžete, určitě se vydejte na cestu.
Autor: Kateřina Mazáková
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.