Deník Anne Frankové
Pozoruhodné svědectví třináctileté židovské dívky Anne o osudu rodiny Franků a jejich přátel. Ti se schovávali na půdě domu uprostřed okupovaného Amsterodamu, který původně patřil otcově firmě. Deník, který je psán formou dopisů fiktivní přítelkyni Kitty, by byl docela oddychovým čtením o běhu domácnosti a pocitech dospívající dívky. Byl by – kdyby člověk neznal osud malé židovky Anne a události spojené s druhou světovou válkou.
Jediné východisko
Když nastoupil Hitler k moci, uprchla rodina Franků z Německa do Amsterodamu. Bohužel klid od antisemitistických nálad netrval dlouho, po začátku druhé světové války Hitler rychle dobyl i Holandsko, a tak nezbylo nic jiného než "potopit se". Tak se stalo, že se rodina Franků spolu s van Daanovými a panem Dusselem ocitla během července 1942 již v předem připravované skrýši.
Po celou tu dobu – tedy od července 1942 až do srpna 1944 – si Anne vedla svůj deník. Popisovala život uprostřed několika málo stěn, náladovost obyvatel skrýše a časté hádky. Popisovala chod domácnosti, který byl možný jen díky obětavým spojencům "zvenku", kteří jim nosili potraviny, zásobovali je knížkami i občasnými maličkostmi pro radost a představovali spojení se skutečným světem.
Osudu neunikli
Avšak prvního srpna deník dospívající dívky končí. Zhruba kolem půl jedenácté vtrhli do skrýše čtyři muži v černých uniformách holandských nacistů, kterým velel muž v zelené uniformě německé bezpečnostní služby. Nechali židům na sbalení věcí chvilku času a potom je odvlekli do koncentračních táborů. Jediný, kdo z celé rodiny Frankových přežil, byl otec Anne – matka umřela v lednu 1945 vysílením, Margot s Anne pak onemocněly tyfem. Margot se zabila pádem z palandy – tak byla zesláblá ve své nemoci - a Anne, když ji vynášeli, řekla: "Je více než jisté, že rodiče jsou už také mrtvi. Nemám už nikoho, a proto je bezúčelné, abych se vracela domů". Svůj boj Anne vzdala.
Ukázka:
Milá Kitty,
mezi nedělním ránem a touto chvílí jako by uplynuly dlouhé roky. Stalo se toho tolik, jako by se najednou celý svět otočil. Ale vidíš, Kitty, ještě žiju, a to je hlavní věc, říká otec. Ano, opravdu ještě žiju, ale neptej se, kde a jak. Mám dojem, že mi dnes vůbec nerozumíš, a tak ti prostě začnu vyprávět, co se v neděli stalo.
Ve tři hodiny (Hello zrovna odešel a chtěl se později vrátit) někdo zazvonil u dveří. Já nic neslyšela, protože jsem ležela líně na sluníčku v lehátku na verandě a četla. Za chvilku se objevila v kuchyňských dveřích Margot, celá vyplašená. „Tátovi přišlo předvolání od SS,“ šeptala. „Máti už běžela k panu van Daanovi.“ (Van Daan je dobrý známý a společník otcovy firmy.)
Strašně jsem se vyděsila. Předvolání! Každý ví, co to znamená. Viděla jsem v duchu koncentrační tábor a osamělé vězeňské cely... A tam máme nechat odvléct otce? „On samozřejmě nepůjde,“ prohlásila Margot, když jsme seděly v pokoji a čekaly na matku. „Máti se šla k van Daanovům zeptat, jestli se můžeme přestěhovat do našeho úkrytu už zítra. Van Daanovi jdou s námi. Bude nás tedy celkem sedm."
Autor: Redakce PZ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.